Když je rodina pohromadě, máte pocit, že žijete. Deset dní mám přítele doma a najednou se jinak dýchá. Společně jíme, čteme, výletujeme, smějeme se, řešíme, co vařit, kdo vyvenčí psa... zkrátka běžné věci, které tvoří rodinu. Já z těch střípků, které jsou všední většině lidí, mohla zase na pár dní žít jako člověk. Fakt :-) Nedokážu si představit, že bych nějak dlouhodobě byla sama. Dobrovolně. Nejsem ten typ. Potřebuji se večer s knížkou přitulit na gauči k němu, proplést si s ním nohy a schválně mu zavřít knížku, kterou on čte, jen tak... (a doufat, že zapomněl, na které stránce byl, protože jinak by to nebyla sranda ☺)
Srávili jsme celý den v Olomouci. V zoo. Nejdříve jsme měli strach, že se Elišce zvířátka nebudou líbit, že bude křičet, pištět, volat "ne, ne, ne", protože se bude bát. Ale jelikož hned v prvním pavilonu na nás čekaly opice, které se zrovna skutečně předváděly a skákaly s provazů na provaz a visely za ruce, malá ihned na počátku měla nefalšovaný záchvat smíchu a lidé se zastavovali, co se to děje :-) No, pro dospěláky ty opice nic zvláštního nepředváděly, ale pro Elišku to byla premiéra a pořád křičela "eště, eště".
Přiznám se, mám ze zvířat příšerný respekt. Nepohladím si ani psa venku, pokud ho neznám. Za to přítel je úplný opak. Na všechno si musí sáhnout a všechno vyzkoušet. (Naštěstí u zvířat mu to dovolím :D) Takže když bokem stála slečna s výrem Martou a nechávala lidi se s ním za poplatek vyfotit, přítel hned šel. Přiznal se, že to byl "hustý" pocit a že měl jednu chvilku obavy, zda tím zobákem jednu nedostane.
V zoo bylo vůbec dost možností, jak přímo být ve výběhu se zvířaty. Jasně, s vlky ani tygry to nešlo :-D Ale třeba u koz bylo strašně moc dětí a rodičů a přítel tam prostě s Eliškou "musel". Co si budem říkat. Malá byla nadšená a já fotila zpovzdálí :-)
Ve druhém výběhu jste se mohli stát součástí přírody společně s klokany, pávy a psouny. Ti byli fakt rozkošní. Ale klokani taky vedli. Eliška za nimi neustále utíkala, celá po tatínkovi, žádný strach... já se fakt bála i těch klokanů :-D Zatímco leželi, já si představovala, jak se právě kvůli mně zvednout a jdou se mým směrem proběhnout ... bože, zdrhala bych jak raketa. (To jsem ostatně zdrhala i tak před vosami, kterých tam bylo fakt dost.)
Fotek máme spoustu, ale ukážu vám ještě jednoho klokana, který to měl silně v paži. Takhle spal, ani se nehnul :-)
Když na to tak koukám, hodně zvířátek si dalo šlofíka :-D
Kromě lva tedy, ten byl naprosto nepříčetný a bouchal tlapama do plexiskla. Já tam musela taktně naznačit dvěma rodičům, že ten lev je vytočený, protože jejich děti do skla mlátily jak zběsilé, i přes to, že na skle byla cedule, aby nikdo klepáním natož tak boucháním lva nedráždil. Nevím, i kdyby tam ta cedule nebyla, nenechám své děti logicky provokovat takové zvíře, byť je zavřený. Prostě jsem to nesnesla ten pohled, a do davu nakročila a zakročila.
 |
"Eliško, co to tam je???" - "Tejseeek!" :-D (Pejsek :D) |
A na úplný závěr úplně kraťučký záznam Elišky a jejího nadšení z žiraf :-D
Takhle vypadá, když ze sebe tlačí smích a chce být strašně zajímavá :-D
Mějte se krásně, užívejte zbytek léta,
za týden to začne... ou máj gád!
:-) K. ♥
