Dělám tak, jak to cítím. Je leden, ještě jsem se plně nezotavila z angíny, která na mne vlezla před Vánocemi. Stále pokuckávám, i když se cítím relativně dobře. Přesto vím, jak bych měla vypadat v plné síle. A možná to tak neměla jen já, jelikož můj kroužek tři týdny v kuse zel v podstatě prázdnotou a musela jsem ho stáhnout na jedinou skupinku a byla jsem ráda, že mi aspoň někdo přišel. Spousta dětí nemocných, i já jsem ke konci měsíce začala opět bojovat s rýmou... prostě chřipková epidemie.
Každopádně jóga mi byla společníkem opravdu ve velkém tento měsíc a i když jsem necvičila každý den, jsem opravdu šťastná, kolikrát se mi podařilo usednout na podložku a procvičit si tělo. Už toho umím tolik!!!!
A to vše jen díky Charlie Follows, je opravdu úžasná. Caroline v tomto měsíci tedy jen 2x a prozatím se vůbec necítím na to, brát činky do rukou... go with the flow :-)
Pamatuji si, jak ti před 13 lety připínali na tričko stužku se slovy "Jsem prvňáček". Dnes jsem byla součástí tvého velkého dne i s tvou sestřičkou, která pištěla s ostatními jak hrom, když jste jako třída procházeli uličkou na stužkováni... Jsem pyšná a neskutečně šťastná máma. Jen by ten život mohl krapet zpomalit. Jako bych jen luskla prsty a skočila do tohoto momentu.
